Moderní civilizace není schopná vytvořit zdravý životní styl,

protože v principu vytváří právě ten nezdravý. Jsou to dva protiklady, dva extrémy, jestli chcete, jeden je zlý a druhý dobrý. V tomto případě je marné hledat nějakou střední cestu.


Celé masy skáčou vždy znovu na špek právě na to chybné a přináší jim to zlé ovoce. Kdyby to zlé bylo patrné hned, tak by to bylo snazší, jenže je to časem. Nějaké dílčí změny zavézt do života nestačí, jako že si trochu třeba skákat, nebo hopsat při tanci.... Jako fitnes, plavání, běhání, je fakt málo, přestože si vědci ve studiích libují, jak to hodně pomáhá. Současná moderní civilizace vytváří na každého jedince konkrétní hmatatelný tlak, který se projevuje fyzicky přes jakoukoliv fyzickou činností a také psychický, tam zase nezáleží na vzdělání, ani na sociální třídě, obojí vytváří deformace, které mohu se zcela vyhovující objektivní přesností na každém ukázat přímo na na jeho těle. Většina, bez ohledu na vzdělání, žije pouze svou hlavou a své tělo vnímá oproti tomu jako stín.

Jako příklad bych uvedl tři zcela různé věci. Představte si velmi vzdělaného člověka, který postupně myslí v odborných termínech a mluvit ani nemusí, až se od každodenních života vzdálí natolik, že doslova zblbne. Je známo, že to specialistům a nejen jim hrozí…. Nebo: Odmyslete si z jakéhokoliv sportu tu sociální sféru, pro který je tak chválený a taky touhu po výkonech a zbude z toho co? Velmi málo až nic. Proč se honit pro nic za nic, ne?…. A třetí příklad je ze vztahů v momentě, když už se tzv. všechno ve vztahu má a zná, tak kolik chuti zbývá na trochu fyzické angažovanosti? Je známo, že se ve vztazích časem zpohodlní. Všechny uvedené příklady souvisí s tím, že energie z hlavy do těla proudí omezeně a to se děje až do doby, kdy se výrazně projeví nějaké problémy, které přiřknou tu náhodě, tu nemoci a tu stárnutí. Těch příkladů by mohlo být hodně, každý má svou vlastní historii hromadění bloků na těle a také rozmanité důvody k nim.

Chci upozornit na to, že vyznat se v návalu nabídek zaručených receptů, jak být zdravý je velmi těžké a přesto doporučuji na nic nečekat a zajímat se. Celé stránky věnuji s potěšením na poukazování, že jsou šance. Mlčet o těchto věcech by byla škoda, říkat všechno taky nejde. Většině se stejně stane, že se začne vážněji zajímat až v okamžiku, kdy se zkrátka něco přihodí, nějaká krize, není ji třeba přesně specifikovat a zdůrazňuji, že by měla být opravdovým varováním, že někteří to jako varování vůbec neberou, ale jako náhodu. Ti co budou jen čekat a začnou jednat až při nemoci až při ztrátě moci nad sebou sama, tak se budou pořád z něčeho léčit a o moci nad sebou nejspíš nebudou ani snít a budou příliš spoléhat na pomoc. Přijde mi to jako život v nouzovém režimu, kdy se čeká na zhoršení té nouze.