Každý kdo u mě byl, tak mu jeho životní styl dost drhne

Zábava, sport a všechno, co se dnes radí jakože má stres odbourávat, tak se to obrací v opak. Nedokáže je to fyzicky zregenerovat a dostat do vnitřní pohody, absolutně nedokáže. Ano všechna zábava a užitečný pohyb vypadá jako hepy a stmeluje lidi, jsou zážitky, jasně, jasně. Nepomáhá to od okamžiku kritického nahromadění stresu a degenerativních změn v těle. Zábava se stává postupně jen další otravnou zátěží. Je vyčerpávající a nákladná, ať jde o jakékoliv, jakékoliv volnočasové aktivity. Běžná zábava stačí pro odreagování stále méně, sahá se pak po sofistikovanější, více měně, taky zábavě, hlavně energeticky méně náročné na výdej.

Narůstají závislosti, na obyčejných stereotypech až po drogy. Jsou to všechno útěky od reality a hrozí že nemusí být už návratu. Nakonec je už pak jedno jestli je někdo drogově závislý, nebo prolezlý špatnými pohybovými vzorci, kvůli blokům a je jedno jak k nim přišel. Je to jedno, protože většina z nich pomoc aktivně nehledá a účinná pomoc je postupně nemožná a končí se v náruči pomoci, kterou nikdo zprvu nechce a sice na další závislostech, na lécích, na přísném režimu dne, zdravotních pomůckách... Zpočátku může být jakákoliv závislost vnímána jako zajímavá životní náplň, dokonce běžně doporučovaná jako neškodná, nebo zdravá a jako způsob řešení života, jako životní styl. Zdá se být všechno dobré a přitom si dál nepozorovaně narůstá stres, málokdo ho umí na sobě rozpoznat, přiznat, natož řešit. Ono je jedno jestli se jedná o závislost malou, velkou, jestli jde o nějakou konkrétní jinou diagnózu, to vše je jedno. Jde o tu rozvíjející se spirálu. Vzniká při tom jedna věčná důležitá palčivá otázka. Když chce stres někdo vyřešit, tak jak má začít?! Kde? U koho?