Zablokovaný člověk se setkává s bolestmi často, bývají kolísavé a nemusí být zdaleka jen fyzické povahy. Bloky se projevují zpočátku pocitém tíhy, třeba na srdci, na dechu , nohách , růkách . Jsou to pocity různých slabostí např. v bedrech  ve stisku ruky… Nejde o nemoc ....


, ale o pocit pro , které by mohli celý civilizovaný svět zavřít rovnou do blázince. Jsou to pocity se kterými se dá žít , ale jen někdy gradují neúnosně. Z počátku jde o jemné vnímání stavu zablokovanosti a nejčastěji se děje právě to, že toto jemné vnímání se vytratí a každý má za to, že je po problému. Já naopak radím jak toto jemné vnímání udržet a případně znovu rozvinout, protože se stává spolehlivým indikátorem stavu organismu při konkrétním zacházení s tělem a to nejen při běžných nebo speciálních, ale opravdu při jakýchkoliv pohybových aktivitách, při jakýchkoliv aktivitách. A to je velmi závažné a je škoda to nepoužívat, vnímat a cítit pochody ve vlastním těle. Pokud si můžete vybrat mezi otupěníma vnímáním, tak by výběr měl být jasný. Jenže běžně se neví jak na to. Odrazující je, že to musí být, zpočátku určitě, spojeno s určitou kázní a s konkrétním vědomým zacházením s vlastním tělem. Běžně však na nic není čas. Tělo se bere jako nástroj jako robot nebo nástroj pro zábavu. Vědomé vnímání těla patří do osobního rozvoje, kterému se nevěnuje patřičná pozornost a energie.