S hledáním pomoci lze nabrat zkušenosti už od dětství, s těmi nejbanálnějšími problémy jako chřipka, angína... Stalo se to součástí moderní doby.  Pomoc je také stále více vyhledávána, ať už s pohybovými problémy trpí stále více dětí a také autoimunitními reakcemi... Lékař naloží pořádné dávky léků a někdy později se dozvíte, že vlastně nebyly zapotřebí, že léky vždy mají vedlejší účinky a že ty vaše tehdy, obzvlášť zlé, proto se už nevyrábí.

Existuje mnoho teorií a metod jak si pomáhat. Je jich stále více

Hledat dnes pomoc je těžší, jak dříve, přestože je dnes mnohonásobně větší nabídka pomoci. Zní to jako paradox a často je z toho skutečná noční můra, při vleklých potížích.

Například se říká a radí, že všechno je v hlavě. Platí to i v případě tenisového lokte a jiných poškozených svalů? Zcela určitě se dá říct, že většinou se nikdo nemusí zraňovat a přetěžovat svaly a klouby až do zranění.  Zranění svalů , šlach a kloubů např. tenisový loket je zranění vzniklé náhlé, nebo pozvolna. Nenechte se mýlit, ani v jednom případě si postižený neuvědomuje, jak se k problému dostal. Těch nevyhnutelných momentů, kdy dochází ke zranění je v životě jen zlomek oproti těm, kterým se dá včas zabránit. Problémy kloubů a svalů spočívají obecně od hlavy ve špatném odhadu, co snese vlastní tělo. Jakési jeho ignorování, přehlížení jeho možností, potřeb… 

Říká se, že klid bývá nejlepší lékař, ono se toho říká víc, takže jeden z nejlepších lékařů, hned vedle slunce a času, který prý vše vyléčí. Kdo si však může dostatečně dopřát..., kdo si to všechno může dopřát spolu se super kvalitními potravinami, křišťálově čistým vzduchem a to všechno v pohádkově spokojeném životě, božské práci, v ultra milujícím vztahu? Dnes nikdo. I kdyby takové luxusbí podmínky někdo měl, nezaručuje mu to, že bude mít také znalosti a správné ohledy na své tělo. Pak stačí někdy zase "málo", třeba zakopnutí a není jisté jestli mu ty luxusní podmínky budou stačit.

Existuje nějaké zacházení s tělem, které zvýší soběstačnost a nezávislost na pomoci od druhých?

Tvrdím, že nejlépe si mohou navzájem pomáhat lidé. A dělají to?! 

Na tu manuální zručnost v zacházení s tělem se pořád nějak zapomíná, nebo se tato možnost chce upozadit, nebo až zesměšnit. Také  je to tradičně spojováno s něčím, v čem si nikdo neumí udělat v hlavě pořádek sám od sebe. Tím se nevědomky zpětně zpochybňuje kvalita doteků pro kvalitní život. Dává se tím špatný příklad v přístupu ke vztahům i v rodinách. Je známo, že doteky v rodinách mizí. Proč by také měli být v rodině nějaké kvalitní doteky, když jsou tak k ničemu až směšné? Tím jsme se dostali k otázkám komplexního přístupu k životu a správné životosprávy podle mého pojetí. Přesně s těchto rodin potom pochází všichni odborníci, terapeuté, lékaři a čtyř a vícenásobní lékaři a všichni, kteří pomáhají a mohli by pomoct. Nikoho z nich ani nenapadne, že definitivní vyřešení problému a hlavně prevence, tkví v něčem, co se ignoruje a zesměšňuje. Tím je bludný kruh hledání pomoci uzavřen.  Pak se není se co divit, že všechna pomoc jakkoliv moderní, permanentně selhávala, včetně operací a prášků.

 

28.9.2019 Reiter